Něco málo o mně...
Jmenuji se Michaela Mošťková. Studuji na Tauferově SOŠ veterinární v Kroměříži. Prakticky od svého narození jsem obklopována čtyřnohými miláčky. Takže jsem do nich tak trochu blázen. Jsme si jistá, jakým směrem by se mé vzdělání mělo ubírat. Jednou bych si moc přála pracovat se zvířaty. Vím, že by mě to opravdu bavilo, protože k nim mám blízko.
Ráda maluji, zpívám, jezdím na koni... Ale od doby, co máme Arnoštka mě začaly bavit aktivity s ním. Procházky, Agility, ale úplně nejvíc, jak už jsem zmínila tanec psem. Je to opravdu zábava, myslím že nás to hodně sblížilo. Je opravdu hodně cviků, takže se nebojím, že by nám nápady došly, některé triky si vymýšlím sama, nebo se nechám inspirovat videi. Od doby co ho mám, jsem začala aktivnější život. Dlouhé Procházky, hraní atd. Je jedno co děláme, vždycky je zábava. :) Nejsem si jistá, jak jsem se k dancingu dostala. Praktický od 3 měsíců jsem ho začala učit ty základní povely sedni, lehni vstaň. Chytlo mě to, protože jsem zjistila, že je Arny opravdu šikovný. Nevím, proč jsme začala tak brzy, možná proto, že jsem chtěla mít vychovaného psa. Nechtěla jsem mít doma "gaučáka", taky jsem chtěla využít toho že jsem vysněného pejska mohla mít.
Belmondo a Arnoštek tvoří opravdu dobrou dvojku. Takže zábava s nimi je dvojnásobná.
Jmenuji se Michaela Mošťková. Studuji na Tauferově SOŠ veterinární v Kroměříži. Prakticky od svého narození jsem obklopována čtyřnohými miláčky. Takže jsem do nich tak trochu blázen. Jsme si jistá, jakým směrem by se mé vzdělání mělo ubírat. Jednou bych si moc přála pracovat se zvířaty. Vím, že by mě to opravdu bavilo, protože k nim mám blízko.
Ráda maluji, zpívám, jezdím na koni... Ale od doby, co máme Arnoštka mě začaly bavit aktivity s ním. Procházky, Agility, ale úplně nejvíc, jak už jsem zmínila tanec psem. Je to opravdu zábava, myslím že nás to hodně sblížilo. Je opravdu hodně cviků, takže se nebojím, že by nám nápady došly, některé triky si vymýšlím sama, nebo se nechám inspirovat videi. Od doby co ho mám, jsem začala aktivnější život. Dlouhé Procházky, hraní atd. Je jedno co děláme, vždycky je zábava. :) Nejsem si jistá, jak jsem se k dancingu dostala. Praktický od 3 měsíců jsem ho začala učit ty základní povely sedni, lehni vstaň. Chytlo mě to, protože jsem zjistila, že je Arny opravdu šikovný. Nevím, proč jsme začala tak brzy, možná proto, že jsem chtěla mít vychovaného psa. Nechtěla jsem mít doma "gaučáka", taky jsem chtěla využít toho že jsem vysněného pejska mohla mít.
Belmondo a Arnoštek tvoří opravdu dobrou dvojku. Takže zábava s nimi je dvojnásobná.
Zvířata a Já
Už od mala jsem vyrůstala mezi zvířaty. Jako mála jsem chovala morčata, křečky, potkany, rybičky a spoustu dalších malých zvířátek. Když mi byly 4 roky pořídili jsme si fenku pražského krysaříka (Korynu), před kterou jsme měli černou pudlici. Od babiček jsem byla zvyklá na slepice, králíky a jiná drobná zvířata. V té době ale byli mou láskou koně. Obdivovala a milovala jsem je, jako každá holka. Asi od 10 let jsem na nich začala jezdit a v té době jsem si uvědomila, že to není jen zábava, ale také práce. Na rozdíl od jiných prací a povinností jsem tuhle měla ráda a bavila mě. Od hřebelcování až po vyklízení boxů, vůbec mi to nevadilo! I Když jsem zprvu měla obavy, "naučila jsem se nebát". A od té doby se větších zvířat skutečně nebojím. I když mám několik špatných zkušeností neznamená to, že bych se tím nechala ovlivnit (alespoň zatím). Vždy si radši zajdu na procházku se psem, nebo na vyjížďku, než celý hodiny sedět u PC, nebo televize. Takže jak už jsem zmínila, zvířata jsou můj život ! Ale teď dost o koních, zpět k pejskům.
Každý z rodiny aspoň jednoho má, takže jsem na ně od mala zvyklá. Mezi moje nejoblíbenější plemena patří Dalmatin a Švýcarský ovčák. Čivavy mám také ráda, hodí se do bytu, prostě kamkoli, to je výhoda malých plemen. Vždy jsem spíš chtěla většího psa, i když to znamená " víc všeho ". |